22.10.2016 - Zúčastnil jsem se Oblastní klubové kníračí výstavy v Mladé Boleslavi, resp. dvou výstav, pořádaných dvěma pobočkami KCHK na témže místě :-). Byla to moje úplně první zkušenost s výstavami a panička si myslí, že jsem to zvládl moc dobře na to, že jsme té výstavní přípravě nevěnovali zas až takovou pozornost, jakou by si možná zasloužila :-)) Moje panička totiž výstavy zrovna "nebaští" a já po té sobotní zkušenosti musím říct, že moje oblíbená zábava to tedy taky rozhodně nebude :-P. Bylo sice super, že jsme byli s paničkou prakticky celý den spolu, ale určitě bych si dovedl představit i lepší způsoby, jak trávit společné chvíle. Na druhou stranu tam ovšem byla spousta krásných fousatých holek, se kterými jsem se směl seznámit....Sice bych býval rád mnohem více, než si "jenom čuchnout" :-)), ale to prý až na to budu mít "glejt" :-)).

Na obou výstavách jsem dostal známku výbornou v jednom případě i "cenu oblastního vítěze". Odnesl jsem si tedy medaili, kokardu a malý pytel granulí. Kupodivu jsou docela dobré, takže mi je panička dává občas jako pamlsky. K snídani ani k večeři si ale radši stejně vždycky dám maso s přílohou, to se mi neomrzí, protože mám pokaždé trošku něco jiného :-).

Po výstavách následovala bonitace, kde mi změřili všechno možné i nemožné :-)), také jsem si musel vlézt na váhu, které byla tak malinká, že mi z ní pořád někam padaly nohy :-P, pak jsem se prošel s paničkou mezi lidmi, no a nakonec se odněkud ozval rámus (výstřel) a to bylo všechno. Na základě toho, jak jsem se choval, usoudily paní z bonitační komise, že jsem v pohodě a můžu být zařazen do chovu. A co to jako má být? To znamená, že si z fleku můžu vybrat nevěstu....Nebo spíš ona mě; pokud mě tedy nějaká bude chtít ;-) Já bych tedy určitě nějakou chtěl :-)

**************************************************************************************************************************

3.6.2016 - Moje panička v poslední době velmi zanedbávala moje stránky, neboť se musela věnovat důležitějším věcem, takže alespoň v rychlosti a stručnosti to nejdůležitější:

26.4.2016 - jsem oslavil svoje 1. narozeniny! Dostal jsem výborný vepřový dort s mrkvičkou a dalšími dobrotkami....ňamka...moc jsem si pochutnal.

Moje velká i malá panička i páneček mi popřáli...každý po svém....Malá panička mi potřásla tlapkou, velká mě vymazlila a páneček se se mnou popral :-)) Hru "na rvačku" totiž miluju...s páníkem do toho jdeme vždycky oba naplno a strašně nás to baví. Dobře vím, že takhle blbnout můžu jenom s ním...paničky jsou na to příliš "křehké", hlavně ta malá :-)). Takže jsem si narozky docela užil.

2.5.2016 - Byl jsem s paničkama na veterině, že prý mi tam musí zrentgenovat všechny nohy, jestli je mám v pořádku, když jsem takové hopsavé torpédo...Tak jako jestli smím i nadále bez obav vyvádět všechny ty akrobacie, které jsem doteď prováděl a provádím. Dostal jsem tedy injekci...chtělo se mi hned strašně spát...no a co se dělo mezi tím, to jsem prospal. Pak jsem se prostě najednou vzbudil a šli jsme domů. Prý mi ale mezitím "vyfotili" loketní i kyčelní klouby a ty obrázky poslali nějakému panu doktorovi, který měl říci, zda mám nožky zdravé či ne. Panička asi 3 týdny čekala na výsledky a nyní je konečně má. SLÁVA, MŮŽU DĚLAT ÚPLNĚ CO CHCI, NEBOŤ MÁM VŠECHNY NOŽKY NAPROSTO ZDRAVÉ A KLOUBY ÚPLNĚ PŘEDPISOVÉ :-D. Panička si tááákhle oddechla :-).

No a závěrem musím na sebe "prásknout", že už se opravdu cítím jako dospělý pes, ale nějak se v sobě teď trochu nevyznám.....Dřív jsem byl kámoš úplně s každý psem, co jsme potkávali na procházkách, ale teď mě - nevím proč - spousta z nich dokáže hrozně snadno naštvat. Dokonce jsme se už pohádali i s mým doposud nejlepším kámošem boxerem Rockym.... Můžeme spolu chodit na procházky, ale hrát už si nesmíme...Paničky nám to zatrhly, protože kdykoli si začneme hrát, nakonec se pohádáme.... Ani jeden z nás nechce být "ten dole".... Tak mě teď panička nutí, abych se v přítomnosti jiných psů učil ovládat....Víte vy vůbec, jak je to těžké?...

13.3.2016 - Můj první trénink obrany

Dnes mě vzala panička na jiný cvičák, kam tak často nechodíme, ale stálo to rozhodně za to! Šli jsme totiž na mou úplně první lekci obrany. Přišli jsme tam, již tam bylo několik pejsků, s nimiž jsem se se všemi strašně potřeboval seznámit a pohrát si. Byla tam i jedna fenečka, kterou již znám z dřívějška a máme se rádi, chtěl jsem si proto nejvíc hrát s ní. Ovšem najednou přiběhl na plac nějaký velký chlap a začal mávat klackem (nebo aspoň něčím, co tak vypadalo) a taky hadrem. Všichni psi kolem se najednou rozštěkali...Nechápal jsem proč...No tak sem přiběhl někdo s klackem...A co jako, co bude? Proč všichni tak řvou? Já to nemám zapotřebí....Najednou ale panička řekla, ať jdeme k tomu chlapovi...Ten se začal hrnout proti mně! "Jééé, hurá, bude nějaká sranda", pomyslel jsem si....Panička mi říkala "Edo pozor!", a ten chlap mi mával před čumákem mým oblíbeným tahacím uzlem (ani jsem netušil, že ho panička vzala s sebou)....strašně jsem se do něj chtěl zakousnout, takže když panička řekla "drrrrž" a ten chlap mi uzlem máchnul před čumákem, nečekal jsem ani vteřinu a zakousl se pevně do něho....držel jsem fest, chlap mě vytáhl do nahoru, že jsem chvílemi i ztratil pevnou půdu pod nohama, ale nepustil jsem a držel, i když mi rukou jezdil po čumáku....Teď jsem si to chytil, tak to jen tak nepustím...A hele! Pustil to ten chlap a já si směl svou kořist odnést :-). Panička mě chválila, běhali jsme spolu a já pořád držel ten svůj uzel....Pak mi to náhodou vypadlo z tlamy.....Chlap to zase hned sebral a zas mě provokoval, ať si to zkusím vzít....No, co myslíte? Jasně, že jsem chtěl!. Jééé, to vám byla super zábava. Bylo mi úplně jedno, že všichni psi kolem mě řvou jako pominutí....já se báječně bavil a nic než tu super hru jsem nevnímal. Figurant, to jako ten chlap, co se se mnou přetahoval o uzel, mě pak na závěr taky moc chválil. Že prý už dlouho nepracoval s knírači a že je velmi mile překvapen a že mám velký talent :-). Panička měla velkou radost a je na mě pyšná. Sice vůbec nevím, na co že to mám vlastně talent, ale myslím, že asi na kousání a přetahování :-)) Každopádně jsem se báječně bavil a s paničkou jsme si užili krásné odpoledne.

Cestou domů jsme ještě potkali jednu psí slečnu, která byla naladěná na hru stejně jako já, a tak jsem se ještě před večeří příjemně unavil a uvolnil.

Prostě zase jeden super den! :-)

12.2.2016

Od posledního paniččina zápisu do mého deníčku jsem pěkně vyrostl a zmohutněl. Je mě už pořádný kus psa. Mám přibližně 20 kg, ale jsem atlet, žádná kila navíc :-)). Jelikož teď procházím složitým obdobím, které lidé nazývají "puberta", užije si se mnou panička hodně vzrušení.

Mám spoustu energie, kterou v době nepřítomnosti páníčků vynakládám na všelikou zábavu dle vlastního uvážení. Ještěže je na zahrádce co okusovat! K mému potěšení spousta klacíků, možnost přes plot poklábosit se sousedovic ovčáky, a když už rozkoušu, co můžu, rozvalím se na rohožce před vchodem a čekám na paničku :-)).

Chodíme s paničkou na cvičák, snažíme se každý víkend, jak to jen jde. Tam mě to baví. Pokaždé se setkám s kamarády a hlavně kamarádkami. Nejvíc se tam vyblbnu s jednou parsonkou. Navštěvujeme teď hlavně lekce pozitivní motivace, kde nás vede cvičitelka Bára, kterou mám moc rád...má krásné nohy..vždycky jí musím obejmout :-))).  

Ale i při procházkách se dá narazit na prima kamarády. Tuhle jsem se seznámil s boxerem Rockym, který je stejně starý jako já, a na první pohled jsme byli nejlepší kámoši. Hrozně rádi se spolu honíme a skáčeme po sobě, taháme se za uši apod., ale vše je jenom hra a moc nás to baví. Pokaždé oba hrozně trpíme, když už paničky zavelí, že se musí jít domů. Naštěstí ale bydlíme nedaleko od sebe, takže naše setkání nejsou tak vzácná. 

Leden byl poměrně chladný, takže jsem musel nosit i obleček, ale nevadí mi...jen to oblékání a svlékání mě hrozně zdržuje :-)) Tak jsem rád, že teď už je nad nulou a oblékat se nemusím :-) Ale ve sněhu to byla výhoda mít záda a bříško v teple. S chutí jsem se válel ve sněhu a přitom mě nikde nezáblo. Svojí malou paničku jsem tahal na bobu (no spíš jsme se o něj přetahovali :-)) - foto máme v galerii na Rajčeti

****************************************************************************************

Eddieho deníček

13.10.2015 - Tak už mám konečně tlapku zdravou a můžu zas vesele dovádět....
    V sobotu 3.10.2015 jsme tak s mou velkou i malou paničkou vyrazili na akci od cvičáku - socializace s koňmi. Přišli jsme k ohradě a já se hned hrnul ke koním. Byl jsem na ta velká zvířata hrozně zvědavý. Z původního domova (tedy ještě od mámy) jsem koně znal, ale ještě nikdy jsem u nich nebyl tak blízko. Najednou jsem dostal trochu strach... Zároveň mě ale zajímalo, zda by se s těmi obry dalo hrát. Tak jsem se jich zkusil po svém optat....zaštěkal jsem. Koně se tvářili netečně, a tak jsem se otočil na paničku. A ejhle! Ozvalo se "tááák, hodný", a to já už vím, že bude následovat dobrota. Počkal jsem si tedy na pamlsek a poté, co mi zmizel v tlamě, jsem dál koukal na koně....Počkat...nedal by se vydělat další pamlsek jen tím, že mrknu na paničku? Jooo - funguje to! "Táák! Dostal jsem další ňamku.... Pak už jsem se stále častěji otáčel po paničce a méně řešil koně. Fungovalo to, jak jsem čekal...ňamky padaly a já byl spokojený :-).

    Odpoledne chtěla moje malá panička na pouť, a tak jsem šel taky jako doprovod. Jé, to bylo věcí, které jsem ještě neznal - obří trampolína - ne taková mrňavá, co máme na zahradě...Taky obrovské nafouknuté cosi, do čeho děti lezly a skákaly a klouzaly se tam...To by se mi taky líbilo, ale psi tam, bohužel, nesměli. Tak jsem si lehl, koukal na všechna ta děcka a čekal, co bude. Po chvíli jsem si všiml koníků...jen takových malých. Moje malá panička se šla svézt, takže jsem si k nim taky mohl jít čuchnout. Byli kamarádští a býval bych si s nimi hrozně rád hrál. Škoda, že nemohli za mnou...

    Od koníků šla pak malá panička s páníkem na horskou dráhu. Jak ty vozíčky jezdily rychle, probudil se ve mně lovec a strašně rád bych se za tím býval rozběhl...Ale ono to bylo vysoko - tam bych nedoskočil...Tak jsem to vzdal a čekal s paničkou na zbytek smečky. Byl jsem pochválen, jak jsem tem rumraj na pouti skvěle zvládl.

    V neděli 4.10.2015 jsme na cvičáku měli další akci - sportovní dopoledne. Vyrazil jsem zase s oběma svými holkami. Hned po příchodu na cvičák bylo jasné, že bude legrace. Skámošil jsem se se skoro stejně starým zlaťákem Artem a než to všechno začalo, hezky jsme si zablbli. Pak už se ale vyrazilo na "orienťák" v okolí cvičáku. Moje malá panička nasadila pořádné tempo - přesně pro mě - a tak jsme to zvládli celé docela rychle.

    Zpět na cvičáku na nás čekaly soutěžní úkoly:

1. chytit do tlamy celkem 5 piškotů. Povedlo se mi chytit jeden a to ještě jen náhodou :-)) Vždyť si to můžu stejně sebrat ze země, tak co bych se snažil, žejo :-))

2. uválet co nejvíce "sudů" během půl minuty....Zvládl jsem 3...válím se rád, tak to nebyl problém :-)

3. zdolat překážkovou dráhu - první překážku přeskočit, druhou podlézt, pak běh přes řadu pneumatik a ještě jednou přeskočit laťku. Zvládli jsme to s paničkou oba docela dobře, až na tu poslední shozenou laťku...

4. přinést odhozeného buřta....Tomu říkám parádní úkol. Panička hodila buřtem a společně jsme pro něj běželi. (Zapomněl jsem říci, že skoro všechno museli dělat páníčci s námi hafany). Popadnout a donést buřta do cíle vcelku byl ale můj úkol...Tak jsem tu dobrotu sebral a běžel honem hledat místo, kde bych si ho v klidu zbaštil. Zlítal jsem přitom křížem krážem cvičák, než jsem si všiml, že mě vlastně panička celou dobu volá k sobě...Tak jsem nakonec přiběhl k ní a celého buřta si nechal vzít. Hned jsem ale jeho větší část dostal zpátky, takže jsem neměl čeho litovat. No a i ten zbytek jsem dostal za chvíli taky.

Po soutěžení si páníčci šli opékat svoje buřty, a poté následovalo vyhlášení výsledků. S paničkou jsme dostali "bramborovou medaili" za hezké 4. místo a taky si odnesli speciální cenu "pro psa, který oběhl s buřtem v tlamě skoro celý cvičák, aniž by ho sežral" :-)). Ten nový tenisák, co jsem vyhrál se mi hned zalíbil. Organizátorům děkujeme za prima zábavu!

19.9.2015 - Minulý týden ve středu jsem zažil pořádný šok. Dostalo se mi té cti, že mě šéfová celé naší smečky (paničky mamka) vzala na procházku... Ušli jsme ale sotva pár metrů a já u jedněch sousedů čuchnul ke vrátkům, protože vím, že tam bydlí jedna ovčanda, ale najednou dírou pod plotem vystřelila tlama a dál už si pamatuji jen hroznou bolest.....Ta mrcha mě rafla bez varování do nohy! Musím se přiznat, že jsem strašně brečel...opravdu moc to bolelo. Šéfová mě proto vzala do náručí a odnesla mě domů. Zraněnou levou přední tlapku mi ošetřila. Byl jsem pořád v šoku, takže jsem vůbec neprotestoval a nechal si tlapku zavázat. Když jsem se na ni chtěl postavit, nešlo to. "Auuu, to bolíí", kňučel jsem a pajdal po třech. "Jak teď budu běhat, vždyť to nejde?" I když mě celá smečka obskakovala a snažila se mi dělat pomyšlení, neměl jsem na nic moc náladu, tlapka mě bolela. Druhý den se mnou proto panička zašla na veterinu. Tam mi tlapku zrentgenovali a zjistili, že tam mám nějakou kůstku nalomenou a poškozenou chrupavku....(nojo, proto to tak bolelo).

Teď už je to skoro týden a půl, co běhám o třech, ale už běhám....naučil jsem se levou přední šetřit a když potřebuji běžet, tak to o třech zvládnu. Pokud stačí jen pomalu jít, občas už na tlapku i došlápnu....už to moc nebolí, tak mi přejde, ať se to rychle zahojí úplně a já můžu zase řádit s kamarády ze cvičáku.

Z toho rafance jsem se ale hodně poučil....Plotu té ovčandy se vyhýbám obloukem a ani mě nenapadne chtít si tam znovu cokoli očuchávat....ať si ta protivná čubina trhne tlapou :-P.

A tady můžete mrknout, jak odpočívám den po úraze ....

A tady, čím jsem se bavil, když se mi trochu ulevilo...

31.8.2015 - Jsou mi 4 měsíce, hodně jsem vyrostl a zmohutněl, leccos se také naučil, tak se panička rozhodla udělat jakousi rekapitulaci toho, co už umím. ..

Pilně docházíme na cvičák, kde mě to strašně baví, protože tam nejen dostávám odměnu za dobře vykonanou práci, ale hlavně jsou tam pokaždé kámoši a kámošky, s nimiž si můžu dle libosti hrát před začátkem cvičení, někdy i v jeho průběhu, když dostaneme volno, a samozřejmě i po hodině, než se rozcházíme domů.  Cvičitelé, kteří hodiny vedou, i naši páníčci jsou rozumní a vědí, že nás štěňátka musí nejdříve nechat vyblbnout, jinak se nám moc chtít cvičit nebude. :-D

Protože už jsem se za ty dva měsíce, co jsem u svých páníčků, naučil docela dost, i na tom cvičáku je to vidět a dostali jsme povolení postoupit ze štěňátek – začátečníků do mírně pokročilých. Proto ale bylo potřeba, abych se naučil chápat a plnit následující povely:

• KE MNĚ – přiběhnu k paničce a sednu si přímo před ní a čekám, až dostanu dobrotu – to už mi jde moc hezky
• K NOZE – jdu paničce u levé nohy a vrhám na ní toužebné pohledy, abych si vyloudil pamlsek – to už taky zvládám, vím, že si pamlsek zasloužím, a tak už po něm většinou ani neskáču
• SEDNI – musím si kdekoli na povel sednout a čekat, co bude dál.  Když vím, že bude ňamka, tak co bych to nesplnil, že?
• LEHNI – na povel si lehnu (musím ale říci, že ležet zatím vydržím jen malou chviličku – tenhle cvik je pro mě nudný)
• VSTAŇ -  z kterékoli polohy si musím stoupnout, ale za pamlskem se to vstává snadno :-D
• ZŮSTAŇ – říká se tomu odložení. Správně bych měl ležet na místě tak dlouho, než dostanu jiný povel. Panička by měla ode mne odejít a zase se po chvilce vrátit a já bych to měl vydržet, realita je zatím ale trošku jiná. Odložení zvládám zatím chviličku vsedě s tím, že se ode mne panička může vzdálit asi tak na 3 metry. Vleže to prý budeme zkoušet až poté, co vydržím aspoň chvíli ležet u nohy. :-D

Mimo cvičák ale s paničkou blbneme a učím se i další užitečné povely jako je ČEKEJ – to abych se třeba nehnal ze dveří první hned, jak panička otevře.  Pak taky DRŽ a PUSŤ. Pustit něco na povel už umím hezky, když vím, že za to něco dostanu. Na procházkách proto beru do tlamy i různé nejedlé věci, protože vím, že mi vždycky panička řekne „PUSŤ“, já to s radostí vyplivnu a hurá, vysloužil jsem si ňamku :-D. Držet, to mě baví jen, když jsou to věci, které zrovna držet chci (mí oblíbení plyšáci, klacíky, míček…Naštěstí ale po mě panička nechce, abych držel věci, které mě nebaví).

Taky mě hrozně baví dávat PAC. To jsem se naučil hrozně rychle. Nejradši podávám obě přední najednou, paničce tak tu ruku s pamlskem úplně obejmu :-D

Další povel, který ale ještě moc neumím (…přiznávám, spíš se mi nechce, protože ho nemám rád) jsou ZUBY. Musím si na tento povel nechat prohlédnout tlamu a přitom nekousat. Když já všechno okusuju tak hrozně rád... Je to přímo utrpení nechat si strkat od páníčků ruce do tlamy a nesmět si kousnout! Jenže když budu kousat, tak zas nedostanu ňamku…Je to hrozné dilema…chtěl bych obojí :-D.

A „PŘINES“, to je další povel, který už celkem chápu…Panička mi ho dává při hraní, když chce, abych jí přinesl něco, co mi hodí. Mně totiž hrozně baví honit něco, co se pohybuje, takže za skákacím míčkem, plyšákem, ale třeba i jablkem, co spadne ze stromu, v lese za klacíky, se honím moc rád a aby se o to se mnou panička přetahovala, což taky miluju, tak jí to nosím zpátky. O jablíčka se teda moc přetahovat nedá, takže ty radši odevzdávám a čekám, až znovu poletí vzduchem.  Panička říká, že to je zatím jen příprava na APORT, ale to je mi celkem fuk J. Jsem spokojený s tím, jak to je teď, ale když přijde nějaká výzva, něco ještě lepšího, tak do toho určitě půjdu po hlavě…výzvy mám rád!

Jo a taky se musím ještě pochlubit, že jsem výborný plavec a miluju vodu. Kdekoli jsme s páníčky na výletě a je tam aspoň malinký potůček, musím do vody! A co teprve rybník nebo řeka – to je teprve to pravé! Pořádně si zaplavat, to mě fakt baví.  A když je i pod vodou něco fakt zajímavého, co bych mohl chytit, klidně se i potopím! Panička se pak směje, že by to chtělo ještě plovací blány jako má sousedovic novofundlanďák a budu už dokonalý vodník!

*****************************************************************

15.8.2015 - Dneska jsem s páníčky absolvoval velký výlet metrem a vlakem. Sice jsem musel skoro celou cestu mít na tlamě košík, ale dalo se to vydržet. Jezdit metrem a vlakem není žádná hrůza. Vůbec mi to nevadí...Jen jezdící schody v metru se mi nelíbí, ale když mě přes ten vlez na ně panička přenese, tak je to taky pohoda...

Po dlouhé cestě mě čekala sladká odměna v podobě báječných psích her. Páníčci mě totiž vzali k mé paní chovatelce Míše, u které ještě bydlí krom dospělých knířích holek Faty, Ery, Floretky a malé bostonky Díny taky moje sestřička Metallica alias Lili. Je sice drobnější než já, ale parádně jsem se s ní vyřádil...A když už mě měla dost, vynadala mi, ale z toho já si nic nedělal...za chvíli už jsme zase řádili. Jenomže abych mohl dál řádit se ségrou, musel jsem přečkat úpravu svého kožíšku.....No, zkuste si stát na stole a nesmět se pohnout, když kolem vás pobíhají krásné psí holky....Tohle mě teda fakt nebavilo, ale vydržet jsem to musel. Ale musím uznat, že se mi ulevilo, protože už mi není takové vedro. A když skočím do své oblíbené vaničky, abych se schladil, vždycky mnohem rychleji uschnu, což zase kvituje s povděkem moje panička. :-) Takže teď jsem jako "ze žurnálu" a směle můžu vyrazit na svou první výstavu kam se s paničkou chystáme v září.

A tohle je moje ségra Lili  je to taky fešanda, co? :-)

31.7.2015 - Uplynulý týden jsem měl plný zážitků...Byl jsem 2x na cvičáku. Jednou na úvodní hodině k dogfrisbee, aby se moje panička naučila, jak mi má ten "talíř" správně házet a jak si s ním se mnou hrát, ale já se mnohem více, než o ten disk, zajímal o fenku australské kelpie, se kterou jsme si ve chvílích volna hráli. Ta už toho uměla hodně...krásně chytala disky, které jí házel její páníček...S paničkou jsme na to koukali jako u vytržení a panička poznamenala, že by to bylo super, kdybychom společně taky jednou něco takového dovedli....Co se mě týče, mně je fuk, co spolu budem dělat, hlavně když u toho bude legrace :-)

Podruhé jsme si byli na cvičáku opravdu zacvičit a to už jsem se těšil, jak si zařádím zase se stejně starými kamarády...Jenomže panička si špatně zapsala do kalendáře začátek cvičení, a tak jsme dorazili se zpožděním....O pořádné dovádění jsem ale nakonec nepřišel, protože tam po cvičení ještě zůstal jeden kámoš na hraní ("staffbull") a na následující cvičení dospěláků naopak někteří pejsci dorazili dříve, takže jsem si ještě pořádně zařádil se dvěma dospělými "výmaráky" :-)) Někteří kamarádi a kamarádky ze štěněcí školky už si se mnou moc hrát nechtějí..Že prý jsem na ně moc divoký... Tak si holt musím hrát s dospěláky nebo těmi staffbullíky a jinými teriéry, kteří jsou na tom s temperamentem obdobně jako já :-)).

No a na závěr se musím pochlubit, že jsem dneska úplně v pohodě zvládl poslední štěněcí očkování. A protože se opravdu už cítím mnohem "dospěleji",  nechal jsem dnes prvně o tom všem psům v okolí zprávu a nožičku jsem přitom zvedl pěkně vysoko!

**********************************************************************************************

21.7.2015 - Dnes jsem byl se svou paničkou  poprvé na cvičáku v psí školce....Paráda! Hned tři noví kamarádi najednou. Seznámil jsem se s kříženkou pitbula Popi, border teriérem Akimem, a beauceronkou Grace...Z té jsem měl trošku respekt, protože to je holka veliká a na tu jsem už neměl dost síly, neboť jsem předtím řádil hlavně s Popi a Akimem. Cvičák je sice od toho, aby se tam cvičilo, ale proč bych vlastně všechny ty povely neplnil, když za to pokaždé dostanu ňamku a po chvíli i příležitost poblbnout si zase s kámošema... Takové cvičení se mi líbí... Sice bych si mnohem radši jenom hrál, ale za to masíčko, co mi panička vzala s sebou, jsem byl ochotný i chodit po kladině, sedat si, lehat, u nohy, i chvíli zůstat ležet. Jenom to "ke mně"....to je tak těžké, když je kolem spousta kámošů....copak mi to může mít někdo za zlé, že se radši rozběhnu za kámoškou než za paničkou?  No, ale jakmile panička začne zdrhat pryč, to jdou i kámoši stranou a letím za ní...Moc mě pak pochválí a dostanu ňamku, pak si nakonec stejně můžu jít hrát....Proč jen to hraní nemůže být rovnou???? Jen koukejte, jak jsme si s kamarády pěkně zařádili :-))

***************************************************************************************************************************************************

18.7.2015 - Byl jsem zase se svou smečkou na chalupě a báječně jsem se bavil. Jeden z mých páníků totiž slavil narozeniny a sešlo se spousta lidí na oslavu a všichni pro mě měli vlídné slovo, pomazlení a zablbnutí...nejvíc paniččin strejda, ze kterého jsem cítil, že má doma taky pejska. Později jsem se s ním také seznámil, ale o tom zas jindy...Oslava probíhala v restauraci, kde jsou na pejsky hodní, a tak jsem si tam mohl courat dokonce i  bez vodítka... V koutě místnosti jsem objevil hejno mravenců, tak jsem je vyluxoval jako předkrm...Páníčkové potom baštili spoustu věcí a já si taky přišel na své. S páníčkem jsem si tam taky parádně zařádil...Panička říkala, že s trochou představivosti by se to dalo nazvat "dogdancingem" :-)) Možná sem hodíme odkaz na video, když se nám ho podaří někam nahrát :-))

***************************************************************************************************************************************************

6.7.2015 - Moje panička nenechala nic náhodě, takže jen co jsem se zabydlel v novém domově, začala mě učit různé věci. To, že slyším na své jméno nepočítám, ale ze slovních povelů už chápu, co znamená "sedni", "ke mně", "na" a "fuj". Všechny povely provádím velmi rád, protože z toho vždy kápne něco dobrého....Akorát ten poslední se mi nelíbí, protože ho panička říká vždycky ve chvíli, kdy dělám ty nejoblíbenější věci jako třeba hrabání v hnoji, lovení a okusování mé malé holčičí kamarádky, či tahání toaletního papíru po celém bytě...Takže na tento povel poslouchám velmi nerad, i když vím, že za uposlechnutí dostanu pochvalu a odměnu....Když on takový kravský hnůj na záhoně je pro mě přitažlivější dokonce i než maso v paniččině ruce....No ale zas lepší poslechnout, než mít naštvanou paničku a nedostat ani to masíčko :-P

***************************************************************************************************************************************************

25. - 28.6.2015 - Páníčci naházeli spoustu věcí do auta, všichni jsme nasedli a jeli....auto mi nevadí, většinou tam spím. Když auto zastavilo, ocitl jsem se zase na úplně novém místě - na chalupě u paniččiny babičky...Moc se mi tu líbí...obrovská zahrada, všude plno věcí, které můžu kousat a velká hromada písku, kde smím "norovat". Paráda! S celou mou smečkou jsem se byl také podívat na "dětském dni", kde se vyřádila i moje malá panička a já pozoroval a zkoumal nové věci. Seznámil jsem se přes plot s králíčky, během procházky i s několika pejsky, spousta lidí a dětí si mě přišlo pohladit....Prostě spousta nových dojmů na takového prcka, jako jsem já, takže se mi pak nikdo nedivil, že jsem už po cestě domů usnul paničce v náručí :-)).

***************************************************************************************************************************************************

24.6.2015 - Zase jsem poznal nové lidi. Sousedi mých páníčků si se mnou hrají přes plot a hladí mne, a paničku také přijela navštívit její kamarádka, která si se mnou taky hned hrála. Šel jsem jí pak s paničkou vyprovodit a najednou jde proti nám taková bílá chlupatá koule...o něco větší než já... "Co to je?" Pro jistotu jsem na "to" zavrčel a zaštěkal. Když to ale došlo až k nám, zjistil jsem, že je to taky pes jako já....teda vlastně fenka (poté, co jsme se očuchali :-)). Byla to už ale dospělá holka a i když ke mně byla milá, hrát si nechtěla.....Na hraní jsem ale brzo získal novou kamarádku, neboť jedni sousedi z naší ulice si nedávno také pořídili štěně. Kety je sice o hodně větší, než já, protože je ovčoun a ne knírač jako já, ale i tak jí klíďo složím na zem, když chci :-)) Seznámili jsme se hrozně snadno - prostě jsme se potkali na chodníku a jakmile jsme se pozdravili a navzájem po psím představili, hned jsme si začali hrát......Musím říct, že mi ty pořádné pranice s brášky a ségrami fakt chyběli.....Páníci si se mnou sice hodně hrají, ale to víte, jako mi pejsci to prostě neumí, i kdyby stokrát chtěli. Panička mi ale slibuje, že budu brzy chodit do psí školky, a tam prý budou noví další kamarádi na hraní.....Tak už se těším. ;-)

***************************************************************************************************************************************************

23.6.6.2015 -  Byl jsem se se svou paničkou Evou podívat na veterině, abych prý viděl, kam budu chodit na očkování :-) Panička tomu říká socializace....Mně je fuk, co to je, hlavně, že jsme se spolu hezky prošli a seznámil jsem se cestou i na místě se spoustou nových věcí a lidí :-). Panička mě moc chválila, jak krásně mi jde chůze na vodítku...Vodítko? To jako ten "špagát", co mi připevní k obojku kdykoli jdeme ven? To mi vůbec nevadí...já radši stejně od paničky zatím nejdu moc daleko...jistota je jistota, i když strašpytel rozhodně nejsem.

***************************************************************************************************************************************************

Narodil jsem se 26.4.2015 na koňském ranči na okraji České Třebové do chovatelské stanice Gloria Leones. Mám ještě 2 brášky a 5 sestřiček. Moje máma je fešná dáma JCH. Diamond Gloria Leones Oriasis a táta ICH. Von Shaman´s Tiz Now Grand Calvera, který přicestoval až z Ameriky. V průkazu původu mám zapsáno jméno "Matrix Revolutions".

Do svých skoro dvou měsíců jsem vyrůstal se svými sourozenci u mámy na ranči mezi koňmi a spoustou dalšího domácího zvířectva a rovněž dětmi. Denně se tak u nás střídala spousta lidí, kteří přijížděli hlavně za koňmi, ale děti se na mě a mé sourozence chodily dívat, hladily nás a hrály si s námi, což bylo super, takže děti mám i teď moc rád. 

Pár dnů předtím, než nám byli dva měsíce se život můj i mých sourozenců od základů změnil. Museli jsme odejít od maminky do rodiny paní chovatelky, kde jsem si ale rychle zvykl. Jednak jsem byl pořád s brášky a sestřičkami a jednak nám společnost dělal i malý synek paní chovatelky a tři velké kníračí holky a jedna bostonská teriérka.....Chudák malá, ta od nás občas pěkně zkusila, když nestihla včas utéct :-)).

Pak ale nastal ten velký den....Přijelo k nám spousta lidí, kteří si s námi hráli, dávali nám dobrůky a vůbec byli moc příjemní. Moc mě to s nimi bavilo. Pak si ale najednou dva z těch lidí odnesli pryč mou sestřičku....Nějak jsem to neřešil, protože ještě zbývaly čtyři, se kterými jsem si mohl hrát a samozřejmě bráchové.... Jenomže to netrvalo dlouho a jedna paní popadla do náruče mě a a hezky mě hladila. Hrál jsem si s ní a cítil se v jejím náručí dobře....ovšem jen do chvíle, než se mnou vyšla ze vrátek a nasedla do auta....."Uuuuu, kam to jedeme, to jako úplně pryč???", kňučel jsem....Auto drncalo po špatných silnicích a to se mi moc nelíbilo. Na druhou stranu ta paní mě pořád hladila, mazlila a hrála si se mnou, že jakmile se cesta trochu vylepšila, usnul jsem jí na klíně.

Když jsem se probudil, to bylo překvapení! Byl jsem v novém domově a ta paní s pánem, co si mě odvezli, mí noví páníčci. Součástí mé nové rodiny je i malá holčička, se kterou jsme se rychle zkamarádili. Pěkně spolu řádíme :-)). Také často vídám další členy rodiny páníčků a všichni jsou ke mně hrozně hodní a hrají si se mnou, takže jsem velmi rychle zapomněl na smutek po svém původním domově.

Od 21.6.2015 mám tedy novou rodinu a hezky si v ní zvykám. Moje malá panička mi vybrala jméno Eddie, a tak mi také všichni říkají, i když panička Eva říká, že dělám čest svému "papírovému jménu", neboť jsem v její rodině takovou "malou revoluci" provedl. Např. moje malá panička už není jediným dítětem v rodině a sama od sebe si (k mé nelibosti, ale naopak k paniččině radosti) začala uklízet své věci, abych jí je nekousal. :-))