Oblékáme psa...očima obyčejného pejskaře
Nastal sychravý podzim a mnoho majitelů krátkosrstých psů asi aktuálně řeší otázky typu: "Nebude mému pejskovi zima? Nemám mu raději pořídit něco na sebe? A pokud ano, tak co a kde?"... I u nás se v posledních dnech řešil tento problém, neboť jsem usoudila, že náš fousatý počínající puberťák zřejmě také není dostatečně osrstěn, aby mohl být bez rizika venku, a to i přes fakt, že má kvalitní - zateplenou - boudu...
Zavzpomínala jsem proto na své dětství, kdy jsme jedno jaro také řešili oblečení s naším prvním kníračem Ferdou. Ono jaro jsme Ferdu nechali ostříhat nějak moc brzy a ještě se pak přihlásily mrazíky. Tenkrát u nás nebyla možnost zajít do nějaké specializované prodejny a obleček prostě psovi koupit. Museli jsme si vystačit s tím, co bylo a něco zkrátka vyrobit. Pamatuji si, že Ferda tenkrát "zdědil" modrý svetr mé maminky a rovněž mou starou mikinu. Obojí pro něj mamka upravila, takže to jakžtakž šlo. Pes aspoň nic nenamítal, tudíž jsme usoudili, že je to OK :-)
Stejný postup jako tenkrát s Ferdou jsem proto zkusila aplikovat i na Edu. S dcerkou jsme probraly všechny její vyřazené svetříky a nakonec našly jeden, o němž jsem si myslela, že by mohl vyhovovat. Odparaly jsme rukávy a šly to pejsovi zkusit. Eda to považoval za příležitost ke hře a dostat ho do svetříku bylo tudíž jako zkusit oblékat chobotnici :-)) Nakonec se ale podařilo. Ovšem svůj účel svetřík nesplnil. Neseděl dobře a Edovi se v něm špatně chodilo.
Řekla jsem si tedy, že obleček raději koupím. Edíka jsem oměřila a když jsem pak náhodou v jedněch chovatelských potřebách objevila softshellovou pláštěnku, která se mi zdála být akorát, (a navíc byla za příznivou cenu), koupila jsem ji. Doma následovalo opět oblékání chobotnice, ale zdálo se, že tentokrát by mohlo být vše OK. Jen ve mně po chvíli začal hlodat červíček pochybností ve vztah k neposednému ocásku, který by pod pláštěnkou musel Eda mít prakticky pořád dolů, aby "model" opravdu dobře přiléhal... Zkuste to ale vysvětlit fousatému vrtichvostovi, aby měl celý den ocásek dolů...
Dokud jsem byla s Edou na zahradě a všelijak ho bavila, obleček neřešil. "Tak sláva!", pomyslela jsem si. Ovšem stačilo zajít do domu a za chvíli už na měl volal do okna bratr: "Hele, venku je nějakej divnej hadr, to je psí nebo co?" Aha, takže zase neúpspěch...Šla jsem se podívat ven, sebrala sundanou pláštěnku a musela v duchu Edu obdivovat, jak se z ní dokázal dostat, aniž by jí zničil (byla neokousaná, jen mírně mokrá -oslintaná).
Takže tudy cesta nevede... musím vzít Edu do nějakého obchodu se psím oblečením a vyzkoušet jiný "model", který by opravdu seděl. Vypravili jsme se proto do jedné specializované prodejny s velkým výběrem psích oblečků různých tipů a velikostí. Přestože paní v krámku byla nesmírně ochotná a trpělivě mi pomáhala zkoušet jednotlivé modely té naší stále rozdováděnější "chobotnici", stále se nedařilo najít to pravé. Až nakonec paní řekla, že s těmi knírači je to těžké, že mají specifickou figuru a oni se specializují spíše na chrty....Pak ale přece jen přinesla ještě jednu vestu a povídá: "Tohle je dělané na pitbuly a jestli tohle nebude, tak asi nepochodíme".
Vesta pro pitbuly seděla Edíkovi báječně! "Sláva, konečně úspěch!", radovala jsem se, ale jen do chvíle, než mi paní sdělila cenu oblečku.... Oblékat psa je snad ve výsledku dražší, než šatit děcko :-P. Vestu jsem nicméně nakonec koupila, ale rozhodla se, že bude-li třeba dalšího psího ošacení, že raději zapojím vlastní fantazii a ruce a obleček Edovi ušiju sama. Zřejmě se do toho budu muset dát velmi brzy, neboť počasí nám nepřeje a pes v mokré pláštěnce zůstávat dlouho nemůže...Naštěstí už ale Edík pochopil, že se dá vlézt do boudy i jindy, než na noc, takže nepromokne :-)).
Ze shora uvedených oblékacích peripetií jsem si odnesla ponaučení, že když už obleček, tak musí opravdu skvěle padnout, což znamená nikdy nic nekupovat bez předchozího vyzkoušení psem. A pokud mám jen trochu šikovné ruce a netlačí mě čas, je asi vůbec nejlepší obleček vyrobit doma přímo na míru. To jsem pak ráda, že oblékám "jen" středního knírka a ne třeba dogu :-))