Osobní zamyšlení: GRANULE kontra BARF
V poslední době se hodně vedou diskuse na téma BARF (neboli přirozená strava) kontra granule. Mnozí zastánci granulovaných krmiv argumentují tím, že denní dávka kvalitních granulí obsahuje vyvážený podíl všech složek, které pes ve výživě potřebuje, čehož při krmení BARF nelze dosáhnout, pokud člověk nepřidává ještě příslušné vitaminové a minerální doplňky. Zastánci granulovaných krmiv rovněž uvádí, že pokud se přesně nedodrží daný poměr vitaminů a minerálií, můžeme tím svému pejskovi spíše ublížit než prospět. Proto se všude setkáváme se články, jak je důležité si vybrat kvalitní granule, pročíst si podrobně obsah toho kterého krmiva, neboť jen tak můžeme našim pejskům zajistit to pro ně nejlepší a nejvhodnější.
Já jsem u svého posledního pejska také podlehla „reklamní masáži“, že jedině kvalitním kompletním a vyváženým granulovaným krmivem mohu svému kamarádovi poskytnout vše potřebné a když mi mou volbu navíc potvrdilo nezávisle na sobě více kynologických odborníků včetně veterináře, byla jsem zkrátka přesvědčená, že pro svého psa dělám to nejlepší.
Nyní, když můj chlupatý kamarád zemřel v „pouhých“ deseti letech na rakovinu jater a sleziny, zatímco mí předchozí pejsci se dožili více než 15 let, se zamýšlím nad tím, zda by tady ještě se mnou byl, kdybych ho bývala krmila jinak.
Přemýšlela jsem nad způsoby krmení a vzpomínala, co baštil náš první pes v době, kdy se granule do ČR teprve pomalu dostávaly. Když jsem si to zrekapitulovala a uvědomila si, že jedl vlastně téměř všechno, co my, (jen bez koření, zbytečné soli a většinou syrové), a nikdy jej netrápily žádné zažívací obtíže, přičemž byl až do vysokého věku zcela zdráv, musela jsem si nutně položit otázku, zda jsou i ty „nejkvalitnější“ granule opravdu tím nejlepším...
Protože ve mně stále více rostla pochybnost o vhodnosti krmení granulemi, začala jsem se více zajímat o metodu BARF, tedy o krmení přirozenou stravou. Na doporučení těch, kteří tak krmí, jsem si koupila knížku paní Kateřiny Novosádové, v níž jsou podrobně popsány důvody proč krmit přirozenou stravou a jak a co zkrmovat, aby to pejskům prospívalo. Kniha vychází mimo jiné i z vlastních zkušeností autorky, jakožto chovatelky psů, a navíc obsahuje i tabulky nutričních hodnot jednotlivých potravin, což lze využít nejen při krmení psů, ale samozřejmě i nás lidí.
Po přečtení už jen úvodu zmiňované knihy jsem se doslova chytila za hlavu a nadávala si, jak jsem mohla já, která se odmalička zajímám a učím o kdejaké maličkosti ze říše zvířat, odsunout do pozadí taková základní fakta, která se učí již děti na prvním stupni základní školy...
Jenomže to nejsem zdaleka jen já, kdo na daná fakta zapomněl anebo je z různých důvodů vědomě upozadil. Takových je nás strašná spousta po celém světě a velcí výrobci granulovaných krmiv nás navíc neustále udržují v přesvědčení, že jedině oni mají patent na tu nejlepší výživu našich kamarádů, a že jedině jejich granule jsou tím nejlepším. Dobře promyšlený marketing obchodních gigantů, do něhož se zapojili i veterináři, dokázal i z mnoha racionálně uvažujících lidí udělat „poslušné ovečky“, které se, ačkoli v nich hlodá červík pochybností, již bojí vzepřít a krmit své psí kamarády tak, jak by jim jinak velel zdravý rozum.
Věřím, že je nás mnoho, kteří o granulích pochybujeme, ale bojíme se, že začneme-li krmit přirozenou stravou, že svým pejskům nebudeme umět připravit krmnou dávku tak, aby byla vyvážená. Anebo si myslíme, že bychom neměli denně tolik času na přípravu krmení, když ani pro sebe kolikrát nevaříme každý den. Já jsem před přečtením výše zmiňované knížky uvažovala také tak, avšak logické vazby a rozumná argumentace autorky mě veškerých pochybností zbavila, a tak jsem se rozhodla napsat tento článek. Může to možná vypadat jako „reklama na BARF“ nebo reklama na knihy paní Novosádové, avšak věřte, že nejde o nic jiného než můj názor a snahu pomoci se rozhodnout těm, kteří také o granulích pochybují, ale doposud se neodvážili s nimi skončit.
Základním argumentem, na němž staví metoda BARF je ten, že i když pes provází lidstvo odnepaměti, byl plně domestikován a jeho potřeby se velmi přizpůsobily potřebám člověka, je a bude to vždy šelma. A jak víme, všechny šelmy v přírodě řadíme mezi masožravce, popř. všežravce. Svou kořist buď loví nebo se živí mršinami, ale vždy jde o syrovou potravu. Mnohé šelmy, včetně psovitých, si svůj jídelníček doplňují různými bobulemi, bylinami, ovocem, zkrátka vším, co je v jejich biotopu dostupné, jedlé a co se konzumovat naučily samy či od svých předků.
Pokud jde o vyváženost každodenní stravy našich pejsků, je třeba si také uvědomit, že v přírodě žádná šelma nemá každý den perfektně vyvážený jídelníček, obsahující v jednom krmení všechny potřebné živiny. Podíváme-li se např. na nejbližší příbuzné našich psů vlky, ti mnohdy i několik dní nežerou vůbec, než se jim podaří ulovit další kořist. Přesto se však i ve volné přírodě mohou dožít relativně vysokého věku. Proto považuji za naprosto logickou argumentaci zastánců BARFování, že pes sice potřebuje vyváženou stravu, ale nikoli každý den, ale v řádu týdnů a úspěch tkví v co nejpestřejší stravě. To Vám ovšem řekne i každý lidský výživový specialista, tak proč by tomu mělo být u psů jinak???
V dobách, kdy ještě neexistovaly žádné granule byli psi krmeni vším, čím se živili lidé, s nimiž žili. Dokud pes plnil spíše úlohu hlídače, průvodce, pomocníka při lovu, tvořily jeho stravu převážně zbytky toho, co jedli jeho lidé, tj. pokaždé něco trochu jiného. Od dob, kdy pes začal být vnímán lidmi více jako společník a kamarád, situace v krmení se pro psy ještě zlepšila. Už nedostávali jen zbytky např. v podobě ohlodaných kostí, ale i přímo pro ně určené maso a všeliké různé doplňky a mnozí psi žijící na šlechtických sídlech jedli kolikrát i lépe, než chudí lidé z podhradí. Stravu měli pestrou a pro ně přirozenou. Každý věděl, že pes je šelma a šelmy žerou maso.
Krmení granulemi je jednoduché, stačí si vybrat kvalitní značku a každý den pejskovi odsypat příslušnou dávku dle jeho váhy a zátěže; časově tedy naprosto nenáročné. Když se však nad tím zamyslíme...můžeme se doopravdy spolehnout na to, že námi vybrané granule opravdu obsahují všechno to, co jejich výrobce deklaruje na obalu? Nikoli! Skutečný obsah by bylo možno prokázat snad jen chemickým rozborem, který z důvodu vysoké finanční náročnosti nikdo z běžných chovatelů dělat nebude. Jsme tedy odkázáni na to věřit a doufat...
Naproti tomu u krmení BARF sami přesně vidíme, co psovi dáváme do misky. Sami jsme potraviny vybrali a připravili, zeleninu pečlivě omyli, tudíž víme, že psovi nedáváme nic horšího, než co bychom jedli sami. A že příprava BARF krmení zabere více času než nasypat do misky granule? O trochu více určitě ano, ale pokud si dokážeme správně zorganizovat svůj čas, věřím, že půjde nakonec maximálně o pár minut navíc. Pokud nad tím zapřemýšlíme, můžeme přece jídlo pro psa připravovat současně s vařením pro nás samotné, a pak už nám to ani nepřijde...:-) Každý z nás přece někdy vaří a motá se v kuchyni, snad každý z nás má také doma mrazák, do něhož si může např. o víkendu připravit dopředu to, co bychom přes týden nestíhali...Takže jakápak velká ztráta času? ;-)
A na závěr ještě jedno přirovnání...Jak krmíme své děti? Většinou se snažíme, aby měly co nejpestřejší a zdravou stravu. Rozhodně však žádná zodpovědná matka nebude svým dětem dávat např. instantní polévky plné „éček“. To, že tímto způsobem občas odbýváme sami sebe je jiná věc, ale rozhodně by tu „chemii“ nikdo z nás nebyl ochoten konzumovat každý den a po celý život. Proč tedy právě takovou chemicky upravenou a jednotvárnou stravou krmíme naše psy po celý jejich život ?!?
Moc mě mrzí, že jsem na tohle všechno nepřišla dříve, než již bylo pro mého čtyřnohého kamaráda Akiho pozdě. U Eddieho už jsem se rozhodla tuto chybu neudělat, a tak se snažím, aby jeho strava byla pestrá a hodnotná....Edík sám mi to poměrně usnadnil, neboť od prvního dne u nás granule, které jsme dostali do začátku od paní chovatelky, tvrdě bojkotuje, takže ani jinou volbu než maso, kosti, zeleninu apod. nemáme :-)).